Úvěry, splátky a „půjčil jsem kamarádovi“: jak vést dluhy, abyste viděli skutečný zůstatek

Proč splátku úvěru nelze zapsat jako výdaj

Když platíte bance pět tisíc za úvěr, jsou v té částce dvě různé věci. Část je vrácení peněz, které jste si kdysi vzali: váš dluh se o tolik zmenšil a vaše peníze jen přešly z jedné kapsy do druhé, od vás k bance, na účet dluhu. To není výdaj, stejně jako není výdajem převod mezi vlastními kartami. Druhá část jsou úroky, poplatek za to, že jste používali cizí peníze. To je výdaj a právě ten vás každý měsíc stojí.

Když zapíšete všech pět tisíc jako výdaj, obraz se pokazí dvakrát. Výdaje měsíce budou o několik tisíc vyšší, než ve skutečnosti — a rozpočet bude vypadat beznadějně. A dluh se nikde nezmenší, protože ho nikdo nevedl — a za rok nebudete vědět, kolik zbývá, bez zavolání do banky.

Správný způsob je vést dluh zvlášť, jako minus na samostatném účtu, a při každé splátce tenhle minus zmenšit o částku vrácení, zatímco úroky zapsat jako výdaj. Pak jsou výdaje měsíce poctivé a zůstatek dluhu je vidět kterýkoli den. Jak to udělat v praxi — níže.

Sepište seznam všech dluhů

1. 1Vypište bankovní úvěry: spotřebitelské, na auto, hypotéku. U každého — kolik jste si vzali, kolik zbývá, s jakým úrokem, kolik platíte měsíčně a kdy je poslední splátka. Všechno to je ve smlouvě nebo v aplikaci banky.
2. 2Přidejte splátkové prodeje: telefon „na 24 měsíců“, spotřebiče „bez navýšení“, nábytek. To jsou také úvěry, jen se jim tak neříká. Částka, zůstatek, splátka, datum konce.
3. 3Přidejte úvěrový limit karty, pokud ho používáte. To je nejčastěji zapomenutý dluh — o něm v dalším oddílu.
4. 4Přidejte dluhy lidem a dluhy vůči vám: půjčili jste si od bratra, půjčili jste kolegovi. Částka, datum, dohoda o vrácení. Bez úroků, ale se stejnou poctivostí.
5. 5Sečtěte zůstatky. To je jedno číslo — váš celkový dluh dnes. Pro většinu lidí je větší, než si představovali, právě kvůli splátkám a kartě.
6. 6Sečtěte měsíční splátky. To je druhé číslo — kolik z vašeho příjmu je obsazeno dřív, než jste o čemkoli rozhodli. Dejte ho do rozpočtu jako povinný řádek, vedle nájmu.

Úvěrový limit karty je také dluh

Na kartě je „zůstatek tři tisíce“ a zdá se, že máte tři tisíce. Ale pokud je limit karty deset tisíc a vlastních peněz na ní nula, pak jsou ty tři tisíce to, co si ještě můžete od banky vzít, ne to, co máte. Ve skutečnosti dlužíte sedm. Aplikace bank ukazují dostupnou částku velkými číslicemi a dluh malými, a není to náhoda.

V záznamech proto kartu s limitem veďte takto: vlastní peníze zvlášť, dluh zvlášť. Pokud je vlastních na kartě nula a z limitu je utraceno sedm tisíc, zůstatek karty je minus sedm tisíc. Tak je hned vidět, že je to dluh, a počítá se spolu s ostatními.

Bezúročné období je odklad, ne nepřítomnost dluhu. Dokud vracíte všechno do konce období, úroky nejsou, a to je skvělé. Ale dluh existuje od prvního dne, a pokud se některý měsíc vrátit nepodaří, úroky z karty jsou nejdražší ze všeho, co je ve vašem seznamu.

Splátky „bez navýšení“ a kde v nich jsou úroky

Peníze zdarma neexistují a splátky bez navýšení nejsou výjimka. Úroky v nich jsou, jen jsou schované tam, kde nejsou na cenovce vidět. Nejčastěji v ceně zboží: tentýž telefon za hotové v jiném obchodě stojí o deset až patnáct procent méně a tenhle rozdíl je vaše navýšení.

Druhé místo je pojištění nebo „správa úvěru“, které se přidávají ke smlouvě samostatnou položkou a bez kterých splátky „nevyřídí“. Třetí je poplatek za sjednání nebo za měsíční splátku, malý, ale vynásobený čtyřiadvaceti měsíci.

Neznamená to, že splátky jsou špatné. Někdy se opravdu vyplatí, zvlášť když je cena stejná jako za hotové. Ale abyste to věděli, musíte porovnat celkovou částku všech splátek s cenou zboží za hotové — a rozdíl zapsat jako úroky, které zaplatíte. Pak splátky v záznamech vypadají jako to, čím jsou: úvěr se známou cenou.

V jakém pořadí splácet

• Nejdražší nejdřív. Aritmeticky správný způsob: všechny volné peníze jdou na dluh s nejvyšším úrokem (obvykle je to karta), ostatní se platí minimálně. Tak zaplatíte na úrocích nejméně celkem. Nevýhoda: pokud je nejdražší dluh zároveň největší, výsledek není vidět měsíce a lidé to vzdávají.
• Nejmenší nejdřív. Všechny volné peníze na nejmenší dluh podle částky, bez ohledu na úrok. Za měsíc dva je uzavřený, v seznamu je o řádek méně a to znatelně dodává sil. Aritmeticky o něco dražší, zato lidé se tohohle plánu drží mnohem častěji.
• Oba fungují lépe než „po troškách na všechny“. Rozmazat volné peníze rovným dílem po všech dluzích je nejhorší varianta: žádný se neuzavře, úroky běží u všech a pocit, že se nic nehýbe, je zcela pravdivý.
• Ať zvolíte cokoli — minimální splátky u všech ostatních dluhů včas. Jedno prodlení stojí víc než měsíc úroků a kazí historii, se kterou pak přijdete žádat o hypotéku.

Dluhy mezi lidmi zapisujte hned

Půjčili jste kamarádovi dva tisíce „do výplaty“ — a nezapsali to. Po půl roce si vy pamatujete dva tisíce, on tisíc pět set a oba jste si jistí. Není to otázka poctivosti, je to otázka paměti: drobné částky mezi lidmi se zapomínají nejrychleji ze všeho.

Jakýkoli dluh vůči člověku nebo od člověka proto zapište tentýž den: kdo, kolik, kdy a jak jste se domluvili na vrácení. Bez úroků, bez smlouvy — prostě řádek. Když část vrátil, zapište vrácení. Je to táž mechanika jako u úvěru: zůstatek dluhu se zmenšuje, výdaje se nemění.

A ještě jedno: peníze, které jste půjčili, nejsou výdaj. Jsou vaše, jen dočasně u jiného člověka. Zapsat je jako výdaj znamená nalhat si, že nejsou; nezapsat je vůbec znamená zapomenout, že jsou. Správně je samostatný řádek „dluží mi“.

Příklad: dluh, který se ukázal dvakrát větší

Tomáš si myslel, že má jeden úvěr — čtyřicet tisíc na rekonstrukci — a platí za něj tři a půl tisíce měsíčně. Když sepsal seznam, našlo se další: telefon na splátky, zůstatek devět tisíc; vysavač „bez navýšení“, zůstatek čtyři; úvěrový limit karty, ze kterého bylo utraceno sedm tisíc a který považoval za „své peníze“; a tři tisíce půjčené od bratra na jaře. Dohromady šedesát tři tisíc místo čtyřiceti.

Sečetl i měsíční splátky: tři a půl tisíce za úvěr, tisíc dvě stě za telefon, osm set za vysavač, minimální splátku karty — dohromady kolem šesti tisíc, tedy čtvrtina příjmu. Dřív těch šest tisíc vypadalo jako „výdaje na banku“ a každý měsíc kazilo rozpočet. Teď jsou povinný řádek a v samotných výdajích zůstaly jen úroky: zhruba tisíc měsíčně.

Splácet se rozhodl od nejmenšího: vysavač byl uzavřený za dva měsíce, pak bratr, pak telefon. Kartu přestal používat a vrací v bezúročném období. Za rok zůstane v seznamu jeden úvěr, ten, kterým to všechno začalo — a částka, kterou zná bez kalkulačky.

Jak poznat, že máte dluhy pod kontrolou

• Znáte celkovou výši dluhu bez kalkulačky a bez volání do banky. Jedno číslo, které dokážete říct hned.
• Splátka každého dluhu stojí v rozpočtu jako povinný řádek a dvacátého na ni „nesháníte peníze“.
• Podíl všech splátek dluhů na příjmu je nižší než třicet až čtyřicet procent. Pokud je vyšší, nové dluhy si brát nelze, ani „výhodné“, dokud se neuzavře aspoň jeden.
• Vidíte, jak se zůstatek měsíc za měsícem zmenšuje. Pokud se nezmenšuje, platíte jen úroky a je třeba si toho všimnout teď, ne za rok.
• Ve FinLadu je úvěr navázaný na samostatný účet: splátka se dělí na vrácení a úroky, vrácení zmenšuje dluh, úroky jdou do výdajů. Celková výše dluhu je samostatný řádek ve statistice a dluh vůči člověku je zvláštní druh záznamu, bez sazby a bez splátkového kalendáře. Úvěry patří do tarifu Plus.